Akce kroměřížských hasičů

Včera byla na Hanáckém náměstí akce pro děti, kterou uspořádali dobrovolní hasiči u příležitosti svého 105. výročí. Akce se vydařila. Přišlo hodně dětí a tak delgace z města i od krajských hasičů nešetřily uznáním. Na obrázku je moje stanoviště (měla jsem na starosti promítání a fotodokumentaci, opět jsem použila Jitčinu zrcadlovku). K dalším fotkám je možné se proklikat na www.sdhkromeriz.cz - až je tam dám :)

Poprvé s Jitčiným foťákem

Než Jitka odcestovala do zahraničí, půjčila mi svou zrcadlovku abych si taky mohla zkusit pořádnej foťák. V Bezměrově byla v sobotu soutěž v požárním sportu "O zlatý pohár hejtmana". Požádali mě o fotodokumentaci. Byla to výborná příležitost zrcadlovku zkusit. Trochu jsem se toho bála, ale šlo to lépe než jsem očekávala. Pochopitelně jsem používala automaické režimy. No podívejte, co ten foťák umí :)

Po návštěvě psího salónu

To bylo překvapení, když jsme o víkendu zavítali k dědovi. Bonynka je ostříhaná!!!

Fotografova klika

Tak tenhle obrázek pánečkovi závidím. Vyfotil ji svým mobilem. Já mám Bonču vždy rozmazanou, protože se neustále rychle pohybuje.

Wendyšek v roli chůvy

Dědeček musel do nemocnice a jeho Bonynka potřebovala opatrování. Rádi jsme se toho s Wendyškem ujali. Na pár dní jsme se přestěhovali do dědova domečku, s občasnými výjezdy za povinnostmi do Kroměříže.
Wenda měl se štěnětem svatou trpělivost. Z počátku se choval odměřeně, ale za pár dnů si nechal Bonču doslova skákat po hlavě.
Oba pejskové byli značně zaměstnáni. Cvičili se ve lstivém přebírání hraček (zmocnit se hračky právě odložené, načež obraný pes vytáhne z tajných zásob nějakou "lepší"). Kdo koho zastihne u nedojedené misky (100% negativní). Wendovi najednou zachutnaly granule. Bonče přišly Wendovy gramule lepší než její štěněcí, a co teprve jeho měkké krmivo, to byla bašta. Wenda učil Boninku korzovat městem i volnou krajinou. Jen s loužičkami jsme to nikam nedotáhli.
A to sdílené štěstí, když přijel náš páneček a přinesl tu "dobrotu" !!!

Zas jednou na kole

Přijela Jitka na neděli. Pohlídala Wendyška a já tím pádem mohla jet zas po dlouhé době do Holešova na kole. Paráda. Má oblíbená trasa přes Záhlinické rybníky, Kurovice, Ludslavice a Všetuly. Babička mě řádně počastovala jídlem, popovídaly jsme si a já se vydala zpátky přes Količín, Pravčice, Hulín a Bílany. Přes novou dálnici jsem přejížděla po mostě, který nikdo nechce. Měl připadnout Pravčicím, těm na to ale nestačí obecní rozpočet. Snad už se dokonce uvažuje o jeho demolici. Tak jsem z něj pořídila fotku, dokud to ještě jde.

Garfield emigroval do naší ulice

Musí to být on - GARFIELD. Rozvaluje se na vyhřáté silnici. Někdy i tak, že se nedá objet. Auto chce projet, nemůže kvůli kocourovi. Auto troubí, kocour nereaguje. Naštěstí zareaguje paní, co bydlí vedle. Vyběhne z baráku, uchopí kocoura a odnáší ho na zahradu. Přitom vysvětluje, že není jejich, ale jednoho dne se prostě přistěhoval. Vybral si jistě dobře v tom domě žije koček víc a mají se tam jako v ráji. Za chvíli Kocour líně přichází a uléhá na vyhřátou vozovku. 

Pokusila jsem se to zdokumentovat, ale aby bylo vidět, že nefotím přejetou kočku, musel ho na druhém snímku náš Wendyš trochu nadzvednout.:)